Abychom neobdivovali jen divy přírody, zařazujeme do programu také trochu městské turistiky a navštěvujeme město Ålesund. A také proto, že prší jako z konve. Přitom se dozvídáme od slečny, která zajišťuje na skále uprostřed městského parku provoz ferraty, že se tu prý lidé ještě před týdnem smažili jako topinky. Máme to ale smůlu. Nebo snad ne? Místní se tu zvesela procházejí oděni v nepromokavém oblečení, potkáváme dokonce běžce v tílku a šortkách. Nejspíš je nepohoda jen otázkou zvyku. Ålesund se rozkládá na několika ostrůvcích, které propojují mosty a jsou pro něj typické dřevěné domy a budovy s fasádami v barvách žluté, modré i červené. Kromě toho je město považováno za perlu secesní architektury a v tomto smyslu i za světovou raritu. Ålesund totiž roku 1904 postihl obrovský požár, který zapříčinil novou výstavbu města právě v tomto architektonickém stylu. I přesto, že se nám deštníky podlamují pod náporem padající vody, procházíme se po malebném nábřeží s majákem a kotvícími loděmi a vystoupáme i na ikonický vrch Aksla nad přístavem, odkud se pořizují ty nejlepší fotografie Ålesundu. Nám zde tedy fotoaparáty z rukou bere silný nárazový vítr, i tak si ale vychutnáváme jakž takž pěkné výhledy na město. Na závěr naší návštěvy si u pouličního stánku neodpustíme fish and chips (jsme přece v centru norského rybolovu) a zastávku v hospodě na točené pivo (jak se v přístavu sluší a patří).
