O Kubovi

Občanským jménem se sice jmenuji Jakub, téměř nikdo mi však neřekne jinak než Kuba.

Pocházím z Jižních Čech, studium na vysoké škole mě však zavedlo i do Čech severních, kde jsem na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem vystudoval geografii.

Poté mě život zavál do úřednické kanceláře, odkud se ve svém volnu vydávám na cesty za dobrodružstvím.

Cestuji, objevuji, poznávám. A to vše se snažím zaznamenat a zprostředkovat zde, ve svém cestovatelském deníčku.

Když nepočítám cesty s babičkou a dědou k rybníku, do lesa na borůvky, či dokonce do Českých Budějovic na výstavu Země Živitelka, moje každoroční cesty s rodiči vedly o letních prázdninách do Chorvatska. Samotné válení se na pláži pod slunečníkem a koupání se v moři mě nikdy zrovna dvakrát nebavilo, největším zážitkem pro mě vždy byla samotná cesta – měnící se krajina a očekávání neznámého. To jsem pak klidně během cesty celou noc nespal, pozoroval světýlka městeček v dáli, a přemýšlel, jak to tam asi za dne vypadá.

V průběhu dospívání jsem absolvoval několikero jednodenních výletů s turistickým oddílem, podíval se do Alp, k rakouským jezerům, po šumavských kopcích i do dalších koutů české vlasti. V rámci školních exkurzí jsem pak navštívil Řím, Benátky, Neapol i Pompeje a některé památky UNESCO v Německu, Švýcarsku a Francii.

Když už jsem nechtěl chodit jen ve špalíru s ostatními, ale podniknout také něco na vlastní pěst, vypravili jsme se s kamarádem do Českého ráje na náš první vícedenní pěší pochod. Těžké a neforemné vybavení, žmolky na propoceném bavlněném tričku pod nevětrajícím batohem bez pořádného zádového systému, přes den vedro na padnutí a v noci zima v letitém spacáku, puchýře a unavené tělo, přesto jeden z nejlepších zážitků. O pár let později jsem si uvědomil, že tenhle styl cestování mě fakt baví a tak následovala další putování a ruku v ruce s tím i postupné vylepšování vybavení.

K opravdovým cestám jsem se odhodlal až po škole. První let letadlem s kamarády do Edinburghu. Vzrušení při startu, pozorování krajiny z ptačí perspektivy, přelety zasněžených hor, moře i osvětlených městeček, to vše jsem si zamiloval. Pak to šlo ráz na ráz, Amsterdam, Mallorca, Sicílie, Norsko, Barcelona, Ibiza, Jordánsko,…

V průběhu let se můj styl cestování proměňoval od zkoušení různých druhů přepravy i ubytování, přes vyhledávání exotičtějších destinací a většího kontaktu s místními, až po hledání většího klidu a pomalejšího způsobu cestování bez nutnosti za každou cenu vidět všude všechno. Rád vyrážím na výpravy za dobrodružstvím, poznávat jiné země, jejich kulturu, lidi, architekturu, památky i přírodní krásy, ochutnávat místní jídlo, nasávat atmosféru. Rád cestuji místní veřejnou dopravou, či se toulám pěšky. Po cestách a stezkách, podél řek, horami, obdivuji svět a sním o tom, že ho jednou celý procestuji. Nebo alespoň jeho část. Plus Ultra (Ještě dál) – to je heslo, které mě neustále pohání.

Co už jsem ve světě stihl navštívit a vidět a kde už to tak trochu znám?

Evropa:

Španělsko – Barcelona, Madrid, Baleárské ostrovy (Mallorca, Ibiza), Kanárské ostrovy (Tenerife), Andaluzie, Galície

Portugalsko – od Porta na sever a od Lisabonu na jih, Madeira

Norsko – jih a střed, od Osla po Ålesund

Skotsko – Edinburgh, Glasgow a Skotská vysočina

Pobaltí – Estonsko, Litva, Lotyšsko

Balkán – Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Albánie, Bulharsko, Rumunsko

Itálie – Sicílie

Německo – Berlín, Bavorsko

Rakousko – Vídeň, Linec, Salzburg, okolí Dachsteinu

Polsko – Krakov, Varšava, Gdaňsk

Andorra, Švýcarsko, Lichtenštejnsko

Dánsko – Kodaň

Nizozemsko – Amsterdam, Rotterdam

Belgie – Brusel, Gent, Bruggy

Afrika:

Maroko – Agádír, Marakéš

Tunisko – Tunis, Kartágo, Monastir, Súsa, Mahdia, Tozeur

Asie:

Jordánsko – Ammán, Petra, Wadi Rum, Aqaba

A kam se chystám nebo kam bych se chtěl vydat?

Na pěší túry po Česku i v cizině – Jiráskovu stezku z Broumova do Litomyšle, Lýkijskou stezku v jižním Turecku, Wicklow Way v Irsku, nějaký pěkný trek v Nepálu či Via Francigenu v Itálii.

Na kole po Alpe Adria ze Salzburgu do Benátek.

Prozkoumat další státy bývalé Jugoslávie. Navštívit jihovýchodní Asii, omrknout pyramidy v Egyptě a předkolumbovské chrámy v Jižní Americe. Podívat se do Persie, či na opačnou stranu planety – na Nový Zéland a do Austrálie.

Co bych chtěl ale především, je mít možnost vůbec svobodně cestovat a činit tak s vděčností a otevřeným srdcem.

Kontakt

Pokud tě něco zaujalo, chceš se na něco zeptat, anebo mi prostě jen napsat, piš na mahrjakub@gmail.com