Besseggen je horský hřeben v oblasti Vågå v norském kraji Innlandet. Nachází se na východním okraji národního parku a stejnojmenného pohoří Jotunheimen, přičemž se vine jako obrovský dračí hřbet mezi jezery Gjende a Bessvatnet. Cesta po hřebeni je jedním z nejoblíbenějších treků v Norsku, kdy se na ní prý každý rok vydá okolo 50 000 lidí. My máme ale během našeho výletu po Norsku snad poprvé opravdové štěstí. Vlivem přívalových dešťů se v nižších polohách vylilo několik řek ze svých břehů a zaplavily přilehlé silnice. Také čerstvé sesuvy se postaraly o uzavření mnohých cest a dostat se do oblasti Jotunheimenu nyní není vůbec snadné. My už jsem ovšem tady a máme to tu tak trochu sami pro sebe. Nebo se tu alespoň netlačíme spolu s davem dalších turistů.
Od velkého turistického parkoviště na Gjendevegen, které je nyní poloprázdné, jdeme nejprve po asfaltové cestě k turistické chatě Gjendesheim. U ní se nachází také kotviště pro lodní plavby přes jezero Gjende. Před lety jsme právě sem připlouvali po naší túře kolem jezera Gjende. Tentokrát ale od chaty stoupáme vzhůru a míříme k východnímu okraji jezera Bessvatnet. Necelé čtyři kilometry vedou po docela dobře schůdné stezce a cestou pozorujeme i několik volně se pasoucích sobů. Pokračujeme podél delšího břehu jezera Bessvatnet, ovšem tady už se turistická stezka proměnila po vydatných deštích jen v podmáčenou stezičku, kterou protínají četné potůčky. Sedm kilometrů po severní straně jezera nám trvá věčnost, ne úplně pohodlnou chůzi nám však vynahrazují výhledy na okolní hory pokryté sněhovou pokrývkou. Míjíme stádo pasoucích se ovcí i odbočku vzhůru na vrchol Besshø. Do výšky 2257 metrů se nám nechce, navíc zjišťujeme, že to budeme mít s časem a silami i tak na knop. Docházíme na západní okraj jezera Bessvatnet. Pod námi se objevuje strmý, zhruba 400 metrů vysoký, sráz. Dole jezero Gjende, jehož vodní hladina září nezaměnitelnou akvamarínovou barvou. Ta je způsobena jílem, který je do jezera zanášen spolu s vodou tajícího ledovce. Skutečnost, že se jezero Gjende ke všemu nachází o 400 metrů níž, než jezero Bessvatnet, vytváří dohromady jedinečnou krajinnou scenérii. Před námi se pak, jako hřbet obrovského draka, vine stezka vzhůru. Zdoláváme nějakých 300 výškových metrů a přitom se kocháme serreálnými výhledy. Člověk si nepřestává říkat, zda je to všechno vůbec skutečné. Pod vrcholem Besseggenu je čas i na rychlou sváču, odtud však musíme ještě vystoupat dalších 100 výškových metrů na nejvyšší bod túry, vrchol Veslfjellet (1745 m). Odtud máme obě jezera i okolní kopce pohoří Jotunheimen jako na dlani. Ale pokud by si člověk myslel, že teď už má túru prakticky za sebou, byla by to chyba lávky. K parkovišti zbývá ujít ještě necelých sedm kilometrů a hlavně je potřeba sklesat téměř o 800 metrů. Celý okruh kolem jezera Bessvatnet s návratem přes Besseggen měří 20 kilometrů. Náročnost je zhruba střední, ale dost záleží také na počasí a aktuálním stavu stezek. Túra pak i s přestávkami na svačinu a výhledy zabere klidně celý den. Po návratu na parkoviště popojíždíme jen o kousek a utáboříme se u odpočívadla Mågåhølen. Výhodou Norska je, že tábořit na volno lze téměř kdekoli. Postavíme stany, zakousneme něco k večeři a už se o nás pokouší spánek. Jakou nádheru nám ale připraví probuzení. Vykoukneme ze stanů, před námi sluncem zalité, bílé vrcholky hor, pod nimi jezero. Asi takhle si většina lidí představuje pravé Norsko. A ono takové i ve skutečnosti umí být.
