Pojeď s námi do Skotska, projít Skotskou vysočinu, přichází návrh od Vency s Káťou. Dosud jsem tam navštívil jen Edinburgh. Avšak navštívil jsem již pár přednášek o Skotsku a vždycky zahrnovaly déšť a poletující krvelačné mušky midges. Ale taky zahrnovaly nádherné výhledy, zelené kopce, jezera,… A to jsou lákadla, která mě na Skotskou vysočinu již delší dobu táhla. Tak teda jo, potvrzuji svou účast. A Skotsko mě nezklamalo. Přichystalo nám všechno to, o čem píšu o pár řádků výše.
Po příletu na edinburské letiště se hned přesouváme do druhého největšího skotského města Glasgow. Ubytováváme se v hostelu, kde neteče teplá voda (to bereme jako přípravu na Skotskou vysočinu) a vydáváme se pro kartuši do obchodu s campingovým vybavením. Prodavač mluví strašně rychle a se silným skotským přízvukem, nerozumíme mu skoro nic, ale pořídili jsme. Následně vyrážíme na obhlídku města, ve kterém už Káťa s Vencou byli, a tak máme téměř lokální průvodce. Mrholí a začíná poprchat, inu typické Skotsko. Já jsem si před cestou pořídil novou nepromokavou bundu a tak si teď libuji, jak po ní dešťové kapky pěkně stékají a já jsem v suchu. Navštěvujeme pivovar Tennent’s. Objednáváme si Fish & chips a k tomu degustační prkénko s celou pivní nabídkou. Z účtenek se nám sice protáčí panenky, ale jinak by to v tom Skotsku zatím šlo.
Další den vyrážíme hned ráno na vlak, kterým se přesouváme do Milngavie. Z tohoto severního předměstí Glasgow vyráží naše West Highland Way vstříc skotské vysočině. Dokupujeme ještě nějaké potraviny a vyrážíme z města. Stezka nás vede nejprve lesoparkem, později se krajina otevírá a jdeme podél ohradníků, za nimiž se pasou stáda ovcí. Před námi se objevují první kopečky, které značí začátek vysočiny. A na co zanedlouho nenarazíme – palírna whisky! Není úplně na trase, ale člověk těch pár desítek kroků navíc rád udělá. Whisky a Skotsko, to přece neodmyslitelně patří k sobě. A jak později zjišťujeme, nejedná se o jen tak ledajakou palírnu. Glengoyne distillery funguje již od roku 1833 a vyrábí unikátní vysočinskou single malt whisky se světlým vzhledem a výraznou chutí, která dokonce obdržela ocenění „Nejlepší vysočinská single malt whisky na světě.“ Aby ne, když svou whisky dodává i na britský královský dvůr a to přímo do domácnosti Jeho Veličenstva. Ochutnáváme pár vzorku, ale nesmíme to přehánět, ještě nás čeká celé odpoledne chůze. Další si tak raději odnášíme s sebou v malých koštovacích lahvičkách coby suvenýry. Až na malé občerstvení u stánku s lahvovým pivem a dalším drobným občerstvením se příliš nezastavujeme a utáboříme se až k večeru na pěkném zeleném plácku hned u cesty. Po aprílovém počasí, které nás doprovázelo celý den, se konečně vyčasí a vysedáváme tak před stany za svitu večerního slunce. Jenže takové počasí se líbí i muškám. Na nás si nepřijdou, radujeme se, přijeli jsme do Skotska totiž vybaveni síťkami přes obličej, zakoupenými v obchodě s outdoorovým zbožím. Nasazujeme síťky na hlavu, ale nestačíme se divit. Ty malé mršky prolézají oky v síťkách jakoby nic a hryžou nás do kůže pěkně pod síťkami, kde je ani nemůžeme odhánět. Vždyť jsme přece v obchodě zdůrazňovali, že jedeme do Skotska. Síťky proti komárům jsou nám tady houby platné…
Další den vstáváme opět do pošmourného počasí. Má to ale výhodu, to jsou totiž midges zalezlé a problém s nefungujícími síťkami tedy prozatím můžeme odložit. Omýváme si obličeje v potoce a krátce nato již shlížíme k jezeru Loch Lomond. Tohle jezero je podle rozlohy největší ve Velké Británii, hluboké je až 190 metrů. Vzniklo působením ledovce a dnes má status Národní přírodní rezervace. Jeho okolí je porostlé vřesem i pralesem s kapradinami. U jezera si nemůžeme nedat sladkou buchtu k snídani a taky Pale Ale od Loch Lomond Brewery. Celý den jdeme podél jezera, nejprve i po plážích na jeho březích, poté spíš lesem. Občerstvujeme se až odpoledne sendvičem s tuňákem. Začíná docela hustě pršet. Dešťové kapky po mé nové nepromokavé bundě časem přestávají stékat a začínají spíš prosakovat. Jak je to sakra možné, vždyť v obchodě s outdoorovým vybavením mě přece ubezpečovali, že tahle bunda rozhodně nepromočí. A to jsem jim zdůrazňoval, že jedu do Skotska! Smráká se a my ne ane najít vhodné místo k táboření. Břehy jezera úplně neoplývají plácky vhodnými k postavení stanů, a když už, tak jsou nyní spíše než pláckem jednou velkou kaluží. Nakonec už není zbytí a stavíme stany na nejvhodnějším místě, které jsme cestou potkali. už ani nevečeříme a rovnou uleháme ke spánku.
Ráno se probouzím se svým malým soukromým jezerem ve stanu. Nevytvořilo se tam ledovcovou činností, nýbrž vodou, která vytekla z promočeného oblečení. Den tedy začíná náramně, nasoukat se do mokrého se nechce ani jednomu z nás. Balíme a pokračujeme dál. Počasí je sice pod psa, poprvé se tu ale cítím jako bych se ocitl v bondovce Skyfall, jejíž část se ve Skotsku odehrává. Zamlžená krajina má své kouzlo. A ta sytě zelená barva! V kempu Beinglas řešíme promptně situaci s nepromokavými promokavými bundami a pořizujeme si pláštěnky. Model „Highlander“ by snad měl dostát svému jménu a pomoct nám zvládnout nepřízeň skotského počasí. A zdejší hostinec s točeným pivem a hamburgery by nám měl pomoci zapomenout, jaké útrapy nás již potkali a ještě čekají. Z Beinglas tedy vycházíme s dobrou náladou. Sledujeme říčku Falloch a z deště se tvořící potůčky zase sledují naší stezku. Pastviny s ovcemi ohraničené kamennými zídkami, typické bodláky a také skotské náhorní krávy. Samý skotský kýč. A déšť, neustávající déšť. Dnes máme po dvou dnech venku ubytování. Jaké je to blaho spát zas jednou v posteli a dát si teplou sprchu 🙂
Sláva, následující den je už počasí docela rozumné. Jdeme po široké štěrkové cestě, dokonce neprší, a jde se nám dobře. Cesta do Bridge of Orchy odsýpá a je tedy načase se občerstvit. Dopřáváme si opravdové hody: cappuccino, k tomu pivo, sendvič s volským okem a hranolky a salát coleslaw. To jsme si pošmákli! Jenže po překročení řeky Orchy začínáme stoupat do kopce a s těžkým žaludkem to jde ztuha. Jde se mi těžko, nemohu popadnout dech a ukrutně se potím. To jsem tomu dal, takhle se nacpat před výstupem. Vyfuníme nahoru, kocháme se výhledy, v tu ránu nás zkropí déšť a tak jen narychlo navlékneme pláštěnky a sbíháme dolů do osady Inveroran. Tady nejdříve rozdýchávám výstup s plným žaludkem a následně přichází spásný nápad – dáme si whiskey na slehnutí! Loch Lomond whisky podávaná ve stylových skleničkách s 3D modelem Ben Nevisu. Nezůstali jsme jen u jedné sklenky. To Skotsko umí být i docela pěkné 🙂 Utábořili jsme se v lesíku za osadou Inveroran. V noci se budím zimou. Navlékám na sebe téměř všechno oblečení, ale od země se line chlad. Poučení pro příště: Na Skotskou vysočinu bez pořádného péřového spacáku nelez!
Nový den, staré počasí – opět nás ošlehává vítr a zkrápí déšť. Na oběd se zastavujeme v osadě Kingshouse nedaleko hlavní silnice A82. Hospoda je cenově dražší a obsluha v ní patří k méně příjemným. Například jsme číšníkem upozorněni, že si máme po sobě uklidit stůl. Když nerozumíme jeho skotské angličtině, třikrát nám větu zopakuje úplně tím samým způsobem a pak se ještě rozčílí, že mu pořád nerozumíme. Alespoň se ale zahřejeme teplou polévkou a dobijeme si telefony. Pokračujeme podél silnice, než nás cesta zavede vzhůru do horského sedla mezi kopce Stob Mhic Mhartuin a Beinn Bheag. Anglické názvy jak se patří, a pak tady máme něčemu a někomu rozumět! Jak jinak než za deště scházíme do Kinlochleven. Tady volíme ubytování v celkem fajn kempu, až tedy na absenci teplé vody ve sprše a horkého suchého vzduchu v sušárně oblečení. Naše věci tak vyndáváme druhý den snad ještě vlhčí, než jsme je tam předchozí den ukládali.
Hned na začátku dalšího dne nás prověří stoupání o nějakých 200 výškových metrů. Taky se docela vyčasilo a to znamená co? Krvelačné midges se probudili k životu a slétají se nás ožírat. Jenže my máme na sobě pragmaticky dlouhé kalhoty i trika. A obličej potřený repelentem. A je to skotský repelent přímo proti midges, žádný repelent z českého obchodu s outdoorovým vybavením, ha! Takže jsme chráněni asi tak na deset minut, než se repelent z obličeje smyje potem. Pak už nás zase mušky hryžou stejně, jako italský pár, který vyrazil bez repelentu, v šortkách a tričkách s krátkým rukávem. Odpoledne se nám zpoza bližšího kopce otevře pohled na krále vysočiny i celých Britských ostrovů – Ben Nevis s výškou 1344 metrů. Jeho původ je odvozován od dávnověkého vulkánu. Výchozím bodem na vrchol je kemp v Glen Nevis. Pro nás je to odsud však už coby kamenem dohodil do cíle West Highland Way. Kemp v Glen Nevis je úplně jiná liga, než na co jsme byli dosud zvyklí. Je to opravdu velký kemp pro stany i karavany a na dovolenou sem jezdí snad alespoň polovina celého Skotska. Jelení ragú v místní restauraci je vážně skvělé. Ale pořád to nemá na teplou sprchu, to je teprve blaho. Poslední noc ve stanu a nazítří vzhůru do cíle. Tedy vlastně už jen dolů do cíle.
V obchůdku v kempu nakupujeme drobnosti a suvenýry, k snídani kafe a párečky v housce. Nastartováni můžeme ukrojit poslední kilometry do městečka Fort William, druhého největšího sídla Skotské vysočiny. Město vzniklo jako Cromwellova pevnost v roce 1654, později bylo přejmenováno na Fort William po Vilému Oranžském. Tady, na březích mořského zálivu Loch Linnhe, na náměstíčku Gordon Square na třídě High Street, u sochy pána sedícího na lavičce a opečovávajícího svou namoženou nohu, tady končí West Highland Way i naše putování Skotskou vysočinou. Odsud se přesouváme autobusem k nedalekému železničnímu viaduktu Glenfinnan. Je tu až podezřelé množství lidí. Proč asi? Vystoupáme trochu výš, abychom měli viadukt pod sebou a zanedlouho už slyšíme hlasitý zvuk přijíždějící parní lokomotivy. Bílý dým se valí z komína mašiny, před nájezdem na most zpomalí, zahouká a až poté projede po obloukovém mostě. Stejným vlakem směřoval mladý čaroděj Harry Potter do školy čar a kouzel v Bradavicích. Divadlo skončilo, lidé se rozcházejí a my nasedáme opět do autobusu zpátky do Fort William. Neveze nás sice žádný Stan Silnička, zato ale velice milá paní důchodového věku. Ve Fort Williamu už jen kvapně nakupujeme památeční „absolventské“ plecháčky s motivem West Highland Way, autobusem se přesouváme do Glasgow a odtud vlakem do Edinburghu, kde si užíváme příjemný, slunečný, poslední den ve Skotsku.
Líbil se vám článek o putování Skotskou vysočinou a chcete podpořit můj web? Přispějte libovolnou částkou. Děkuji.