Zájezd do adventní Belgie? Dobrá cena, zajímavý program nahuštěný do šedesáti hodin, doprava, ubytování a průvodce zajištěný Travel clubem Tišnov? Pokud je někdo fanouškem černé filmové komedie V Bruggách a mimo to gastronomické série Ano, šéfe! musí tušit, že se nebude jednat o jen tak ledacjaký zážitek.
V Bruggách
Na pražských Stodůlkách nastupujeme do zájezdového autobusu a spolu s dalšími účastníky zájezdu nazvaného Předvánoční pohádková Belgie se vydáváme se na noční jízdu přes Německo. Po ránu přijíždíme do Brugg, které jsou naší první zastávkou. Centrum provincie Západní Flandry, středověký ráz a architektura, síť vodních kanálů a přezdívka Benátky severu. Jenže ono to s těmi Benátkami severu není tak snadné – Benátkami severu jsou totiž označována i jiná města, např. Amsterdam, Kodaň, Hamburg, Petrohrad, Manchester, Birmingham či Trondheim. Já mám řeku a vodní kanály ve městě tuze rád, takže všechna vyjmenovaná města mě automaticky lákají k návštěvě a několik z nich jsem již navštívil. K tomu miluju také gotickou architekturu a tou Bruggy doslova oplývají, navíc nabízí velice příjemnou atmosférou relativně malého městečka. Absolvujeme základní prohlídku historického centra, svezeme se na člunu po vodních kanálech a vyšplháme na věž Belfried na náměstí Markt. Následuje návštěva adventních trhů na náměstí a povinná zastávka v parku královny Astrid, kde se nachází proslulé besídky (zahradní altánek, poznámka autora pro neznalé). Poté už nás čekají kulinářské zážitky. Nejprve usedáme na pivo v nejstarší nepřetržitě fungující pivnici v Bruggách – Café Vlissinghe. Zahříváme se cibulačkou a následně ochutnáváme belgické pivní speciály. Zdejší piva jsou obecně silnější než u nás, třetinka proto docela postačí. Rozhodně jim ale přicházíme na chuť. Po pár pivech se začínáme cítit jako ve filmových kulisách, tak dokonale a až nadpřirozeně celé městečko působí. Téměř filmovou atmosféru dokresluje mlhavé, pošmourné podzimní počasí. Ještě jednu kulinářskou specialitu musíme v Bruggách ochutnat a tou jsou pravé belgické hranolky. Někdo by si mohl říct, jaká mohou být hranolky specialita, když je dělají všude na světě od Spojených států po Vietnam, ale Belgičané jsou na své hranolky náležitě hrdí a tvrdí, že původ smažených kousků brambor má svůj původ právě tady. Navíc, kde jinde mají podnik, který svým hostům nenabízí nic jiného, jen hranolky. Syrové bramborové tyčinky se ze zásobníku přesouvají do velké smažící kádě, ze které jsou po chvilce loveny dozlatova osmažené, čerstvé kusy hranolků. stačí jen osolit, přidat omáčku dle výběru (nejtradičnější je vlámská majonéza) a zázrak, který rozbouří vaše chuťové pohárky, je na světě. Mě už se v tu chvíli však docela významně bouří i můj žaludek. Že by ta obložená bageta, kterou jsem pojedl k večeři předchozího dne, byla zkažená? Ještě před odjezdem z Brugg vyhledávám veřejnou toaletu na parkovišti a doufám, že přesun autobusem na ubytování přečkám v poklidu. Waterloo naštěstí není daleko. Ano, přesně to Waterloo, kde roku 1815 svedla francouzská armáda bitvu s koalicí Spojeného Království, Nizozemska či Pruska a císař Napoleon Bonaparte v ní utrpěl drtivou a definitivní porážku. Jako Napoleon se cítím po probdělé noci na toaletě, kdy jsem byl poražen koalicí vedenou obloženou bagetou, svařákem, cibulačkou a hranolky. Tato kombinace se pro můj žaludek ukázala jako o opravdu smrtící koktejl.
V Bruselu
Po hotelové snídani se přesouváme autobusem do hlavního města Belgie, a s nadsázkou i celé Evropy. Brusel, kde sídlí Evropská komise, Evropská rada a Rada Evropské unie. V Bruselu sídlí rovněž Evropský hospodářský a sociální výbor a Evropský výbor regionů, nachází se zde i sídlo Evropské služby pro vnější činnost, Evropské organizace pro bezpečnost leteckého provozu a Severoatlantické aliance (NATO). Brusel založil dle legendy okolo roku 580 svatý Guegerich jako osadu Brucsella, čili ves v bažinách. Již ve 14. a 15 století se stal Brusel obchodním centrem Evropy. V 19. století se dynamicky rozvíjel a stal se hlavním městem nově vzniklého státu – Belgického království. Prestiž na mezinárodním poli mu pak přineslo konání častých výstav. Náměstí Grande-Place (Grote Markt), Královský palác (Koninklijk Paleis), socha čůrajícího chlapečka (Manneken Pis) či Atomium, to jsou hlavní taháky této metropole. Na náměstí Grande-Place jsou nádherné domy postavené při přestavbě města v 18. století po zničujícím dělostřeleckém ostřelováním Francouzi. Před sochou čůrajícího chlapečka je zástup fotografie chtivých turistů a na Atomium je to z centra daleko. Ještě je zde muzeum piva, ale to bychom měli po absolvované ochutnávce po zbytek dne tak říkajíc vystaráno. Z exkurze ve výrobně pralinek jsme toho také mnoho neměli, jelikož k ochutnání jsme dostali zdarma pouhou jednu pralinku a ten kdo chtěl ochutnat i další druh, musel již vytáhnout peníze z peněženky. Ale co bychom taky chtěli, tady totiž nejsme v Tišnově, nýbrž v Bruselu. Souhlasně tak kýveme na odpolední nabídku fakultativního výletu do Gentu a do Bruselu se vracíme až večer, pouze za účelem nástupu do našeho zájezdního autobusu a vydáním se na noční cestu domů.
V Gentu a zpět v Bruselu
Na vlakovém nádraží Brussel-Centraal si kupujeme zpáteční jízdenky a odjíždíme do města Gent. Jede ten vlak do Gentu nebo nejede? Ve skupince i ze strany paní průvodkyně dochází k menším zmatkům a nejistotě. Raději vystoupíme hned v další stanici a počkáme na další spoj, takzvanou tutovku, který tam jede na sto procent. Jenže ouha, ne všichni vystoupili z prvního vlaku. Po telefonu zjišťujeme, že pokračují původním vlakem dál a heleme se, dokonce dorazili do Gentu na první dobrou. Nechali jsme se znejistět úplně zbytečně. Ale no co, menší bojovka nás ani příliš nezdrží, další a určitě ten správný vlak jede hned za patnáct minut. Přijíždíme do Gentu, který leží něco málo přes padesát kilometrů západně od Bruselu a je správním centrem provincie Východní Flandry. Ve středověku byl co do počtu obyvatel jen nepatrně menší než Paříž a dokonce větší, než například Londýn. Název města je odvozen pravděpodobně z keltského slova ganda, což znamená soutok řek. Právě na soutoku řek Šeldy a Leie město vyrostlo. Stejně jako Bruggy proslul obchodem se suknem, které se ve zdejších manufakturách vyrábělo zejména z anglické vlny. Dnes je významným univerzitním městem pro celý Benelux. Ruské kolo vedle katedrály, stánky s čepicemi a ponožkami, nic z toho nás příliš neláká. Chtělo by to ochutnat pravé belgické vafle. I tady je mají v mnoha variantách, nejtypičtěji s čokoládou či nutellou. Člověk by se mohl městem a po nábřežích jednotlivých vodních kanálů procházet snad donekonečna a pořád by měl co objevovat. Z tohoto pohledu mi přišel o dost větší Amsterdam daleko více jednotvárný. Také než by člověk sešplhal všechny kostelní věže, nabízející výhled na město, zabralo by mu to celou fůru času. Ten my ale však nemáme, jelikož se naše Belgická pohádka začíná pomalu chýlit ke konci. Vlakem odjíždíme zpět do Bruselu, kde nás čeká ještě krátká individuální prohlídka osvětleného centra a pak hurá do autobusu, ve kterém nás čeká noční desetihodinová cesta domů. Škoda jen, že jsou ty zkurvené, ehm, tedy vlastně překrásné a neopakovatelnou atmosférou prosycené pohádkové Bruggy a další úžasná vlámská města, od nás tak daleko.
