Slovo hygge označuje životní styl založený na pohodovém přístupu k životu, nacházení něčeho výjimečného v každém okamžiku, vytváření si příjemné atmosféry i ve zdánlivě obyčejných všedních dnech, užívání si chvilek se svými blízkými a radování se ze života. A protože kolébkou hygge je Dánsko, vydali jsme se ho tam spolu s Honzou a Lukášem na přelomu října a listopadu hledat.
Krakov, Malmö a Most
Naše výprava do Skandinávie však začíná v Polsku, kam s námi vyrazil i Pavel, s nímž jsem cestoval o měsíc dříve po Jordánsku. Pavel se odsud vracel do Norska a mě přišlo líto nevyužít nabídky levných letenek z Krakova do Malmö a následně z Kodaně do Prahy. A tak jsem přizval společné kamarády Honzu a Lukáše a náš výlet využívající služby železniční, autobusové i letecké dopravy mohl začít. Nejprve nás čekala cesta vlakem. Pekelně dlouhá cesta vlakem. Zpříjemnili jsme si jí lahvinkou plzně, ovšem za Bohumínem již s pořádnou přirážkou. A ještě k tomu na tajňačku, protože v Polsku se prý na veřejnosti nebo aspoň ve vlaku pít nesmí. Náš rychlík se však nakonec došoural do Krakova a jeho návštěvu jsme si navýsost užili.
Tohle vyprávění je však primárně o Skandinávii a tohle dobrodružství začíná až na letišti v Krakově. Snad se nebudou pravověrní Skandinávci zlobit, když budeme ke Skandinávii počítat i Dánsko. I kdyby jen kvůli tomu, že například takový Mads Mikkelsen je seveřan každým coulem. Po několika dnech strávených v Krakově tedy přelétáme do švédského Malmö, respektive několik kilometrů od tohoto města. Letištní hala zdálky připomíná oblíbený švédský obchoďák s nábytkem, uvnitř je téměř liduprázdno. Sklenici piva v přepočtu za 360 Kč si necháme ujít a vydáváme se zjistit, z jakého nástupiště nám pojede autobus do města. Jen co vystrčíme nos ze dveří, začíná nám mrznout pára u pusy. Skandinávie nás vítá jak se sluší a patří. Raději zalézáme zpět do tepla letištní haly. K autobusu, který nás zhruba za poloviční cenu letenky má přepravit z letiště do města, vyrážíme téměř zároveň s jeho plánovaným odjezdem, abychom při čekání venku nezmrzli. Jen co nás autobus doveze před vlakové nádraží v centru města, vyrážíme na krátkou procházku. Od umrznutí nás zachraňují nesmělé sluneční paprsky, že by první náznak hygge?
Ohřát se trochu více zacházíme do jakéhosi přírodovědného muzea. Couráme se muzeem, než nám dojde, že jsme si vlastně nekoupili vstupenky. Nechceme zneužívat skandinávskou otevřenost a důvěru a tak po použití toalet zase odcházíme. Na chladném skandinávském vzduchu nám rychle vyhládne, takže si v Coopu na Malmö Central kupujeme kanelbulle, sladké skořicové pečivo ve tvaru šneka. To je dozajista jeden ze symbolů kvalitního hygge. Poté nás čeká první z highlightů, kterým je cesta vlakem s přejezdem přes most s velkým M, jelikož jím je most Øresundsbroen, vedoucí přes Öresundskou úžinu. V hlavě mi zní úvodní znělka populárního švédsko-dánského kriminálního seriálu, jehož ústředním motivem je spolupráce kriminalistů Sagy Norenové z policejního oddělení v Malmö a jejího dánského kolegy z kodaňské policie. A neméně důležitou roli hraje také právě öresundský most…
Kodaň a hygge
Za zhruba půlhodinku již vystupuje na nádraží v Kodani. Odtud to máme k našemu přechodnému domovu zhruba tři kilometry, které se chystáme absolvovat pěšky. Odůvodňujeme si to tím, že se alespoň seznámíme s městem, což by se nám při jízdě metrem nestalo, důvodem je ovšem i to, že se nám nechce platit za jízdenku. A tak pochodujeme potemnělou večerní Kodaní, cestou nás míjí v pravidelných intervalech jedoucí skupinky cyklistů, kteří zde tvoří nedílnou součást veřejné dopravy, i přesto, že zrovna nepanují ideální povětrnostní podmínky na cyklovyjížďku. Když konečně dorazíme do ulice, v níž se má nacházet byt naší hostitelky, jsme poněkud zaskočeni číslováním domů. Pobíháme mezi domky číslo 14 a 16 jako Harry Potter hledající nástupiště 9 a tři čtvrtě, než v nás právě přicházející postarší pán pozná jako hosty a nasměruje nás do správných dveří. Po pár vystoupaných schodech nás již vítá útulný byteček ve skandinávském stylu, ve kterém se ihned cítíme jako doma. Popíjíme čaj, lenošíme u televize… No není to hygge?
Dalšího dne nás čeká kodaňská klasika v podobě túry po hlavních památkách. Ať už se jedná o Kastellet, přístavní pevnost ze 17. století, královský palác Amalienborg, přístav s výstavními kupeckými domy Nyhavn, jedinečnou věž Rundetaarn se spirálovitým jezdeckým schodištěm, která měla sloužit původně jako astronomická observatoř, další paláce Charlottenborg, Christiansborg a Rosenborg, radnici Københavns Rådhus, sochu malé mořské víly nevyjímaje. A tak není dnes na hygge příliš čas. Jelikož ale hygge tkví v maličkostech, párkrát jej přece jen zakoušíme. Dopolední kávu u pojízdného stánku black woman v parku u pevnosti, příjemné slunění se na nábřeží před budovou opery a nakonec i celkem obyčejný hamburger (na lepší oběd tady nemáme) za 60 korun (ovšem dánských) ve čtvrti Christiánie. To je ovšem velmi zajímavá část města, která stojí za návštěvu. Roku 1971 totiž vyhlásila nezávislost na Dánsku a označila se jako Svobodné město Christiania. Obývaná je anarchistickou hippie komunitou, jejímž zdrojem příjmů jsou turisté, kterým místní prodávají ekologicky vypěstovanou zeleninu, řemeslné výrobky nebo také marihuanu, s čímž má dánská vláda zvláště v posledních letech trochu potíž. Konají se tu také koncerty a jiné kulturní akce. A někde se také dočtete, že se sem úplně nedoporučuje chodit. Ale byli jsme tu jak ve dne, tak po setmění a v obou případech tu na nás působila jedinečná atmosféra. Ano, občas vás div neušlapou skupinky dealerů karibského vzhledu, kteří prchají ukrýt svoje zboží, když se blíží policejní hlídka, ale jinak tu vládne ukázkové hygge.
Další procházka nás vede do čtvrti Nørrebro, do parku Superkilen, zahrnujícího mobiliář typický pro různé země světa, místa pro odpočinek i pro aktivní trávení volného času s workoutovým hřištěm či skateparkem. Člověk se tu celkem vyblbne, zároveň poučí a udělá obrázek o kvalitním plánování městských veřejných prostranství.
Výlet na dánskou riviéru
Kromě samotné Kodaně se však vydáváme prozkoumat ještě jedno město – Helsingør s Hamletovým hradem Kronborgem. Díky této pevnosti a pevnosti v Helsingborgu na protějším břehu kontrolovali Dánové ústí Öresundské úžiny a vybírali clo od proplouvajících lodí. Být či nebýt, to je opravdu oč tu v Helsingøru běží, zatažená obloha, od moře fouká studený vítr, zima zalézá za nehty, Dánové však vysedávají pod hýkajícími racky jakoby byli právě na dovolené na středomořské riviéře. Hygge podle nás vypadá jinak. Před zuřícími živly se ukrýváme alespoň v hradním muzeu a obchodu se shakespearovskými suvenýry, později u kebabáře v historických uličkách města.
Na Helsingorském vlakovém nádraží se sháníme po jízdence na cestu zpět do 40 kilometrů vzdálené Kodaně. S místními jízdenkovými automaty však tentokrát nemá problém jen Honza se svou absolutně nepoužitelnou platební kartou Maestro, nýbrž my všichni, jelikož automaty zarytě hlásí, že jsou mimo provoz. Obcházíme budovu nádraží a hledáme přepážku, kde bychom si jízdenky mohli koupit, avšak kde nic, tu nic, žádná přepážka tu není. Odjíždíme se závěrem, že si koupíme jízdenku u průvodčího ve vlaku. Cesta pěkně ubíhá, přestože si ji již po setmění nemůžeme zkrátit pozorováním krajiny. Dobrý den, kontrola jízdenek, spustí na nás vážná průvodčí. – Dobrý den, my bychom si koupili tři jízdenky do Kodaně. – Cože, vy nemáte jízdenky? Ale to je vážný problém, hrozí vám pokuta 1500 dánských korun. – Fíha, takových peněz… Ale my jsme si chtěli jízdenku koupit, jenže na nádraží nefungovaly automaty. – No tak to jste si měli jízdenky koupit v 7-Eleven, ve vlaku se jízdenky neprodávají. – Cože? Vážně jsme si měli koupit jízdenky v trafice? To nás nenapadlo. Nakonec se za pomoci paní průvodčí pouštíme do náročné a zcela nevyzpytatelné operace nákupu jízdenek online na stránkách dopravce. Proklikat se celým formulářem, kde je nutné vyplnit snad i jméno matky za svobodna a chorobopis strýčka z pátého kolene, nám zabere zbytek cesty, přičemž potvrzením o zaplacení máváme na paní průvodčí po několika výpadcích signálu až po našem vystoupení z vlaku.
Zpět v Kodani
V Kodani se snad více než kde jinde často snoubí staré s novým a tradiční s moderním. Historickou část Kodaně jsme již během minulých dní prozkoumali dostatečně, ovšem nelze vynechat také její moderní tvář, jelikož Kodaň oplývá budovami s jedinečným designem i nově vystavěnými městskými čtvrtěmi. A tak zatímco si Lukáš užívá pohodu a útulnost kodaňského „Dna pytle“, kupujeme si s Honzou 24-hodinovou jízdenku na městskou dopravu a vydáváme se samořiditelnou soupravou metra do čtvrti Ørestad. Ocitáme se v budoucnosti, mezi železobetonovými prosklenými budovami, kde výrazná architektura hraje významnou roli.
Zajímavé stavby se pak nachází také v centru, ať už budova opery, dostavba dánské královské knihovny či budova dánského centra architektury DAC. Každá z budov je alespoň částečně veřejně přístupná a například knihovna nabízí úchvatný pohled prosklenou stěnou na vodní hladinu plavebních kanálů, které Kodaň protínají podobně jako Benátky či Amsterdam. Jednou z nejzajímavějších staveb v Kodani vůbec je budova spalovny odpadu ve čtvrti Amager. Za dne celkem nenápadná fabrika, v noci mordorské oko pomáhající jako gps v lepší orientaci. Co je na ní ovšem speciálního, je lyžařská sjezdovka z její střechy. Vypouštěná pára z obřích komínů dokresluje atmosféru horského lyžařského střediska, místo lanovky vás nahoru skrz budovu vyveze prosklený výtah, ze kterého lze pozorovat technické zázemí celého díla.
Honza je však celé odpoledne nervózní. Výlet do Kodaně by nebyl kompletní, aniž by si domů přivezl dánský pletený svetr. Proto vyrážíme do ulice Strøget, která je jednou z nejdelších evropských nákupních tříd, kde po chvíli nacházíme ráj svetrů, roláků, čepic, rukavic i palčáků. Honza vychází oděn do dánských tradičních vzorů, co na tom, že vlna pochází z novozélandských ovcí a finální výrobky z Nepálu…
Farvel Danmark
Když nás ráno před domem sousedka srdečně zdraví god morgen a za kasou v obchodě se na mě usměje sympatická plavovlasá slečna, tak, vážně uvažuji, že se stanu Dánem. Škoda jen, že je pro nás Dánsko poněkud dražší destinací. Ono ovšem není tak úplně nutné, vydávat se za hygge rovnou do Skandinávie, protože hygge si může každý zařídit po svém a téměř kdekoli. Když se ohlédneme zpět, taková zapiekanka z Biedronky, Tatra piwo mocne dostupné v kteroukoli denní i noční hodinu, či pierogi za lidovou cenu (obzvlášť doporučujeme krakovskou hospůdku Chata se sympatickou obsluhou), to je hygge jako vyšité. Hygge je zkrátka všude, kde je člověk s přáteli a je mu jednoduše fajn. Tento životní styl má rozhodně něco do sebe.