Galdhøpiggen je dnes s nadmořskou výškou 2469 metrů nejvyšší horou Norska a také celé severní Evropy. Vyšší hory než v pohoří Jotunheimen totiž na severu nenajdeme. Avšak zdatným soupeřem mu byl vrchol Glittertind, kterému utála vrcholová část ledovce a je tak o pět metrů nižší. Nejedná se o nijak zvlášť náročný vrchol na výstup, ale klimatické podmínky jsou zde drsné a počasí se často mění. Prostředí zde tak evokuje spíše o tisíc metrů vyšší alpské vrcholy. Výstup na Galdhøpiggen je možný z chaty Juvasshytta ve výšce 1850 metrů nad mořem., která trvá přibližně 4 hodiny podle podmínek a zdatnosti, sestup trvá kolem 2 hodin. Zde je však nutné počítat s přechodem přes ledovec Styggebreen (což znamená ošklivý), přičemž kvůli možným trhlinám je více než doporučeno absolvovat přechod navázaný na laně v organizované skupině s průvodcem. Další možná trasa výstupu začíná na turistické základně Spiterstulen ve výšce 1100 m nad mořem, přičemž tato trasa překonává výrazně větší převýšení, vyhnete se ale ledovci a tak je možné se na ni lze vypravit bez průvodce. Náš plán byl vylézt nahoru ze strany od Spiterstulenu, jenže počasí nás uvěznilo v Lomu a nedovolilo nám se do Spiterstulenu vůbec dostat. Vzali jsme zavděk tím, že jsme vyjeli autem na Juvasshyttu a vyšli jsme až k okraji ledovce. Šlo by to nejspíš bez problémů i dál, nehledě na varovnou ceduli, upozorňující na nebezpečí ledovcovým trhlin, napsanou ve všech hlavních světových jazycích, tedy v norštině, angličtině, francouzštině a češtině. Průvodce skupiny sestupující právě po ledovci dolů se však tvářil tak, že jsme jeho zlý výraz nechtěli vidět při případné záchranné akci znovu a raději jsme se otočili zpět. Výstup s organizovanou skupinou byl možný až další den, kdy už byly naše plány jiné. Od parkoviště u Juvasshytty jsme si tak ještě udělali krátkou procházku po kovových lávkách a kamenném chodníčku navrženém a zbudovaném samotnými nepálskými šerpy k ledovcovému kotli přehrazenému morénou, pod nímž se rozprostírá jezero Juvvatnet. Dále je možné navštívit také umělou ledovou jeskyni, ale ta byla v pozdním odpoledni a díky povodněmi zaplavenými silnicemi znemožňujícími příliv turistů zavřená. I přes neúspěšný pokus o zdolání vrcholu stála návštěva Galdhøpiggenu za to.