Hlavním lákadlem Norska je příroda a její různorodé podoby. Norsko oplývá přírodními krásami, které berou dech, ať už se jedná o členité pobřeží s hluboko zaříznutými fjordy, hory s ledovci a četnými jezery, řeky s menšími i grandiózními vodopády, a tak by se dalo pokračovat. My jsme při své návštěvě Norska viděli jen zlomek toho, co všechno Norsko nabízí, ale zapůsobilo to na nás stejně ohromujícím dojmem. Přestože jsme vynechali turismem profláklá místa jako je Preikestolen či Trolltunga, ochutnali jsme z nabídky zdejších přírodních krás dost na to, aby se nám Norsko a jeho krajinné scenérie zaryly hluboko pod kůži. Vše to bylo navíc obohaceno tím, že jsme měli na naší výpravě k dispozici skoro místního průvodce a navíc našeho dobrého kamaráda. Tři kamarádi – Honza, Pavel a já – se tedy na konci července vydali poznávat Norsko a jeho bohatství, projíždět zapadlými horskými silničkami a malými rybářskými vesnicemi, rybařit na březích křivolakých fjordů, plavit se s kánoí či paddleboardy po liduprázdných jezerech, stanovat na náhorních plošinách mezi mračny komárů, popíjet vørterøl a pojídat lomper a žasnout nad silami přírody a její kreativitou.
Hardangervidda
Hardangervidda je náhorní plošina ve středu jižního Norska, která je zároveň díky poměrně husté síti turistických tras a chat oblíbenou rekreační a turistickou destinací. Krajina Hardangerviddy je charakterizována holou, bezlesou slatinou, přičemž její současnou podobu se širokými pláněmi, mělkými jezery a několika málo vystupujícími vrcholy jí vtiskly ledovce. Plošina je totiž zbytkem staré horské krajiny, která byla ledovci postupně obrušována. Celá Hardangervidda leží nad hranicí lesa, přičemž celoročně chladné alpské klima tu umožňuje přítomnost mnoha druhů arktických zvířat a rostlin daleko jižněji, než kdekoli jinde v Evropě. Norové obecně turistiku milují a vyrážejí do přírody jak jen je to možné. A norská obdoba klubu českých turistů nezahálí a zajišťuje jim k tomu potřebnou infrastrukturu. Je tedy běžné sbalit si po práci batoh a vydat se někam do hor na túru, přespat v turistické chatě poskytující obvykle dřevo na topení i nějaké ty zásoby jídla, a po přespání pokračovat k další chatě, či zase zpátky do civilizace. Takový byl i náš plán pro poznání této oblasti, jejíž část je dokonce národním parkem. Nejprve vystoupat do kopce a nabrat výšku, pak už se procházíme po stezce bez stoupání i klesání, mezi mokřinami, potůčky a jezírky a po loukách porostlých klečí a lišejníky. V turistické chatě je již plno a tak nezbývá, než si kus od ní postavit stan. Musíme být ale prý v dostatečné vzdálenosti, aniž nám bylo řečeno proč. Bojí se obyvatelé chaty toho, že budeme rozdělávat oheň? Nebo snad, že je budeme rušit ze spánku hlasitým chrápáním? Či snad svou paštikou přilákáme Yettiho? Večeříme pod nálety krvelačných mušek a komárů a brzy raději zalézáme do stanu. Na západ slunce tu v tuto roční dobu stejně nemá cenu čekat, tak tedy uleháme ke spánku ještě za denního světla. Příštího dne se vracíme pod oblohou zahalenou oblaky zpět k autu a míříme poznávat další oblast jižního Norska, která stojí za návštěvu.
Folgefonna
Tou oblastí je Folgefonna, národní park se stejnojmenným ledovcem. Cestou však nesmíme minout vodopády Låtefossen. Mohutné vodopády tvořené dvěma hlavními prameny, které se sbíhají pod kamenným mostkem, po němž skrápěny vodní tříští projíždějí automobily, jako by projížděly automyčkou u nějaké benzínky. Zážitek je to tedy jak zpoza okének automobilu, tak po zaparkování při bližším průzkumu s foťákem v ruce, kdy ani objektiv není ušetřen osprchování.
Národní park Folgefonna je tvořena především ledovcem, který je třetím nejrozsáhlejším pevninským ledovcem v Norsku. Jako všechny pevninské ledovce Evropy, i tento však za poslední desetiletí velmi rychle ubývá. Zpočátku široká šotolinová cesta přechází v horskou stezku přetínanou potůčky, až úplně zmizí a nezbývá než se brodit kamenitou sutí, kterou před sebou ledovec vyhrnul. Ustupující čelo ledovce se tyčí nad námi a můžeme si jen představovat, či se podívat na historické fotografie, jak vypadal před lety, v celé své kráse. Další krásy a zajímavosti přírody nás však čekají zase o pár kilometrů jinde.
Hemsedal
Hemsedal, neboli „Údolí řeky Hemsil“, je vyhledávaným turistickým cílem jižního Norska zejména v zimě, kdy sem míří davy nadšenců lyžování a zimních sportů z Osla a okolí, neboť stejnojmenné lyžařské středisko je druhé největší v celém Norsku. My jsme sem ale zavítali v létě, kdy zde bylo mnohem prázdněji. Údolí se rozprostírá zhruba ve směru od severozápadu na jihovýchod, od pohoří Jottunheimen směrem k Oslu. Už zdálky ční nad okolní terén „žraločí ploutev“, charakteristický tvar hory Veslehorn. Na horu i majestátní vodopády Hydnefossen hledíme přímo z terasy naší pronajaté chatky a to by bylo, abychom tu žraločí ploutev dalšího dne nepokořili. Autem se však vyvážíme na parkoviště o něco výš nad údolí, odkud stoupáme na náhorní plošinu do výšky rovných 1300 metrů nad mořem. Z hrany hory se nám nabízí neskutečné výhledy do údolí, přičemž říčky a pramínky svádící vodu ze strání se nenávratně ztrácí kdesi hluboko pod námi v podobě vodopádů Hydnefossen. Tak to byl tedy Hemsedal… a co dál? Dál už je to odsud do hlavního norského města Osla co by kamenem dohodil, cesta autem trvá už jen přibližně dvě hodiny.
Fjordy, jezera, města, polárníci a Vikingové
Norsko je pro cestování rájem. Jistě, pro Čechy je tu draho, ale… Turistických tras je tu bezpočet a chat jakbysmet. Některé tedy jen pro členy norského spolku pro horskou turistiku. Ale v nouzi lze jistě využít i ty. Kempy tu jsou také. A kempovat je možno i na divoko okolo jezer, fjordů i v horách. Rybařit pro vlastní potřebu je také možno bez povolení, jen pro vývoz ryb jsou zavedeny kvóty. Na jezerech a ve fjordech je možné kajakovat, plavit se na člunu či paddleboardovat. Samozřejmě i plavat, pokud je někdo otužilec. A člověk se ani nemusí řídit průvodci a vydávat se na turisticky známá místa, aby viděl to nejlepší, co v Norsku je. Často narazíte na nějakou zajímavost a přírodní krásu jen tak, cestou. Stačí jen objevovat. Ne nadarmo dalo Norsko světu kromě Vikingů a výborných sportovců také polárníky, cestovatele a objevitele. Každý fjord, jezero, kopec či údolí nabízí esenci unikátní norské přírody, kterou dotváří lidská obydlí a sídla vkusně do krajiny zasazená a tvořící s přírodou soulad. Stačí tak navštívit jakoukoli vesničku a všude se setkáte s bíle či červeně natřenými dřevěnými domky. Žádné zámky ve stylu podnikatelského baroka…
Města sice nejsou tím hlavním, co cestovatel v Norsku hledá, ale Oslo i Bergen jsou rozhodně příjemnými místy k zastávce i k životu. Možná nemají tolik památek, či nejsou na první pohled tak zajímavá jako třeba Kodaň nebo Barcelona, obě však oplývají klidem, doprava tu není nikterak hustá a návštěvník se po nich může procházet beze strachu pěšky. Zatímco Oslo je přeci jen moderním hlavním městem s výraznou architekturou, nepůsobí rušně a nabízí mnoho míst ke sportovním aktivitám i trávení času s dětmi. Bergen naproti tomu působí dojmem tak trochu zastrčeného přístavu s bohatou minulostí, který je obklopen kopci a mořem. V Oslu lze určitě doporučit k návštěvě muzeum vikingských lodí (Vikingskiphuset), muzeum polárních výprav a objevů (Frammuseet) a skokanské můstky na vrchu Holmenkollen. Při návštěvě Bergenu by návštěvník neměl vynechat historickou obchodní čtvrť zapsanou v UNESCO nazývanou Bryggen a vyhlídku na město z kopce Ulriken, na nějž si může vyšlapat po svých, anebo vyjet lanovkou.
Ať už si tedy člověk v Norsku zvolí k návštěvě největší fjord, či jen posedí na molu a zarybaří si v nějaké malé neznámé zátoce, ať se vydá zdolávat nejvyšší vrcholy pohoří Jotunheimen, nebo si udělá příjemnou túru v Hemsedalu, rozhodně nemůže udělat chybu. Už teď se těším na pokračování norského objevování. V Norsku je totiž stále co objevovat. Skol! A Norsku zdar!
